Jaký byl letošní ročník SYMBOLIC OPEN AIR FESTIVALU? Pravda, několik málo týdnů od této akce již uběhlo, ale s ohledem k tomuto rozhovoru… je to spíše dobře. Dejvy Krédl měl alespoň odstup od některých věcí, které podle mého soudu stály za rozbor. Stejně mě ale napadá… Co jsem v rámci scény právě s Dejvy ještě nerozpitval do šroubku? Dneska to bude ale hlavně o tom, co pořadatelská práce všechno obnáší. A že jsou některé kapelky opravdu „zlobivé“, na to můžete vzít jed!

Dejvy, na úvod možná nečekaná otázka… 🙂 Jaký byl třetí ročník letošního Symbolicu? Jednalo se podle tvého soudu o doposud nejlepší ročník? Co tě letos nejvíce potěšilo? A  je naopak něco, co tě zklamalo?
Jedním slovem fantastický. Opravdu! Nemám potřebu zde pokrytecky vychvalovat něco, co by si pochvalu nezasloužilo. Samozřejmě bych byl rád, aby to takto cítili i fanoušci, ovšem ptáš se mě na můj subjektivní dojem. Ten je smíchán z pocitů nadšení, pokory, hrdosti, spokojenosti a fanouškovského opojení. Podařilo se nám opět domluvit kapely, které se v Čechách objevily maximálně jednou a k tomu přivézt i jména, která ještě nikdo nikdy neviděl, a to vše navrch EXKLUZIVNĚ (na to jsme nejvíce hrdí). ŽÁDNÉ stahování kapel z tour – NIC takového. MORTA SKULD opravdu letěli ze Států JEN a POUZE kvůli jedinému vystoupení na SYMBOLICu a  stejné to bylo i v případě INTERMENT, GOD MACABRE, DEMILICH nebo BENEDICTION. Co jsme avizovali, to jsme splnili! Na to jsem extrémně hrdý. Nehodláme s Petřínem hazardovat se svými jmény, klademe si cíle, které sice nejsou z nejmenších, přesto se jedná o cíle, o kterých víme, že je dokážeme splnit. Nejde nám tedy apriori o výdělky, ale o POCIT. MY SAMI jsme fanoušky těchto kapel, a chtěli jsme je vidět. Zažít je na svých narozeninách je tak opojný pocit, že ho vlastně ani nedokážu popsat. NIKDY jsem se o tomto ani neopovážil snít! A teď? Teď se ony sny zhmotňují v realitu. Neskutečně sebedestruktivní realitu, která nás nutí jít dál. I přes všechny ty strasti, které pořádání festivalu obnáší. Potěšení tedy převažovalo nad zklamáními. Fanoušci, crew i  samotné kapely byly bezvadné… vše si krásně „sedlo“! A tak se mohlo stát, že nálada celé ty čtyři dny byla nasycena jen metalem, přátelstvím a lidskou sounáležitostí. Smekám před všemi, kteří ve mně tyto pocity vyvolali. Budu z toho žít celou zimu!

Jaké ohlasy jsi na proběhnuvší ročník doposud zaznamenal? V jaké oblasti se Symbolic letos s určitostí vylepšil?
Nevím, zda mohu toto posoudit. Mezery samozřejmě stále máme a není jich málo. Reakce jsou však vesměs kladné, některé až nekriticky vyvyšující! Ale to víš, objevily se i výtky. Já je nevnímám, neb na danou „problematiku“ mám opačný názor – jedná se vesměs o gastro a zvuk. Pro obojí jsme udělali maximum a s obojím jsem byl nadmíru spokojen. Každopádně se ale nikdy nezavděčíš všem. Voda pro některé bude stále málo mokrá a sůl málo slaná, s tím nic neuděláš. Co se týče druhé části tvé otázky, dle mého, se zlepšilo skoro vše. Na areálu jsme konečně opravili celou střechu. Kuchyň jsme vybavili spoustou nových přístrojů, poprvé se objevil venkovní bar s kafárnou. Před areálem jsme zřídili chill out hospůdku, přibylo záchodů, sprchy jely skoro nonstop, bylo karavanové městečko a konečně i pořádný světelný park na pódiu. Myslím, že to není málo na to, že to byl ve své podstatě teprve druhý SYMBOLICký ročník.

Zmínil jsi „festivalový zvuk“… Na toto téma jsme se spolu bavili nesčetněkrát. Máš slovo…
Jak jsme již uvedl v předešlé odpovědi, já byl nadmíru spokojen. Na tomto jsme si dali extra záležet. Opravdu jsme na ničem nešetřili. Pódium bylo opět dostatečně velké, světelný park konečně reprezentativní a zvuk dle mého úžasný. Pracuje na něm několik lidí a za sebe mohu říci, že jsem letos neslyšel „slabý zvuk“, byť jen u jedné jediné kapely. Rozhodně si celý team, který pro fanoušky zvuk a světla připravuje, ponecháme i na další ročníky.

Jak sis festival užil coby aktivní muzikant? Ono hraní je jedna věc, ovšem povinnosti spojené s organizací určitě z hlavy vytěsnit nelze.
Nelze. I když jsi na pódiu a soustředíš se na hraní, pořád ti někde v  hlavě běží myšlenky na to, „že je potřeba zavolat do pivovaru a  doobjednat na druhý den konkrétní množství piva, že jsem nechal pytle na odpadky v kanclu a že o tom musím říct noční směně, která je po mě bude chtít, aby mohla začít uklízet areál, že je potřeba v bakstage doplnit bar a přerazit sud, který než jsem šel na pódium pomalu docházel + že mám nápad, jak zlepšit backstage cattering na příští rok, že jsem zapomněl říct Petřínovi, aby udělal večeře pódiovým technikům, že musíme dát ke vstupu prázdné bedny od pečiva, aby si je mohl ráno odvézt pekař, co přiveze nové, že vůbec netuším, kam se sakra ztratila míchátka do kafe, že nám chlazení ve venkovním baru úplně nechladí tak, jak bych si představoval a že jsem před areálem cestou do sprch potkal u cesty poházené pet lahve, které je potřeba dát do tříděného odpadu, že je potřeba noční směně nechat u baru klíče od sprch, ať je nehledáme, až se budeme chtít všichni po tom, co většina návštěvníků ulehne, v klidu osprchovat, že jsem u merche zapomněl nechat dvě fixky na podpisovku dnešních hlavních kapel, že to páté světlo v řadě na střeše svítí nějak míň a že je potřeba říci elektrikáři, ať se na to jde podívat, či že koutkem oka z pódia vidím, jak někdo jde do vody, tak doufám, že ho vidí i security, kteří mají na starosti bezpečnost lidí v areálu.“ JE TO ŠÍLENÉ, ale takhle to prostě je. Navrch coby SECTESY jsme se i letos na festivalu objevili 2x. Všichni měli problém s tím hrát první, tak jsem si řekl: „A proč bych coby jeden z pořadatelů nemohl VŠEM kapelám předskočit, zamést jim pódium a ukázat, že ač majitel, tak nemám problém s tím hrát ve středu odpoledne, jako startovací support!“ Bylo to fajn, ale je pravda, že hraní na SYMBOLICu si neužívám tak, jako hraní kdekoli jinde, kde figuruji jen coby muzikant.

Jak moc těžké bylo sestavování letošního line-upu? Mohl bys definovat klíč, dle kterého jste postupovali? Kolik příznivců letos Symbolic navštívilo?
Ani nebylo. Idea SYMBOLIC festu je jasná a díky ní víme, co chceme a co už ne. Hranice mého zájmu jsou lemovány pouze a jen mým vkusem. Jiný klíč pro výběr kapel neexistuje. Celý SYMBOLIC jsou mé a Petřínovy narozeniny. Výběr kapel je čistě v mé režii. Na SYMBOLICu tak nikdy nebude hrát kapela, kterou „neschválím“! A z toho důvodu si můžeme za line-upem hrdě stát. Neděláme festival pro slávu, nepodbízíme se, ani nebereme kapely, ze kterých bychom „mohli něco mít“. NIC takového! SYMBOLIC je oslava toho, co bychom chtěli vidět a slyšet! Vždy to tak bude! Vím, že tím eliminujeme úspěch (jak je v širokém měřítku vnímán), ale to nám je tak nějak úplně jedno.

Jednání s kapelami, jejich organizačními týmy a následné setkání na festu… Je to pro tebe vždycky tak trochu „hádanka“ spojená s tím, jak se dotyční budou chovat? Nebo máš odhad na pohodové lidi a dokážeš většinu person odhadnout?
Přiznám se, že jsem se chtěl vyvarovat podobné otázce, protože téma „chování kapel“ je bohužel tak trochu rozčarování, a to nejen pro mě, ale pro celý SYMBOLICký team, který s kapelami přichází do styku. Vše je o lidech a vždy vše o lidech bude. Hulvát zůstane hulvátem, stejně jako slušně vychovaný člověk vždy pozdraví a poděkuje. Naštěstí se v  metalové komunitě nenachází mnoho těch, co bych na našem festu „nechtěl“. Mým cílem bylo kapelám zajistit maximální možnou podporu, tzn. chci, aby se kapely na našem pódiu cítily tak, jak bych se tam chtěl cítit já sám. Asi jsem se nesetkal s názorem, že bychom v tomto směru dělali něco špatně, ovšem mrzí mě chování některých menších kapel, které na velkém pódiu doznávají dojmu, že ONY jsou ty hvězdy, na které přišli všichni fanoušci a my se tak k nim musíme chovat. Tohle u mě nikdy neobstojí. Nerozlišuji kapely podle velikosti, každá prosba je splněna, pokud je podána slušnou formou, hodnou dospělého jedince. Pokud se ale ptáš na naše headlinery (a že jsme jich za ty dva roky měli už dost), všichni do jednoho byli až extrémně slušní. Ono je to také dáno věkem. Naši headlineři už dávno nejsou nevycválanými výrostky a jsou si moc dobře vědomi svého postavení, takže si opravdu nemusí už nic dokazovat a hrát si na něco, co nejsou.

Když tedy nesnášíš manýry některých „rádoby hvězd“, je např. tohle jedno z kriterií, díky kterému některé skupiny na Symbolicu nikdy nevystoupí? I kdyby se ti třeba jejich hudba sebevíc líbila?
Absolutní pravda! Převážně se tedy zatím jedná jen o konkrétní domácí kapely. Tyto spolky mají STOPKu (i kdyby za nimi stála největší „tlačenka“ vůbec)! Ovšem není to jen o domácích kapelách. Bohužel, jednání i některých potencionálních headlinerů mě ujistilo v tom, že tyto kapely již nikdy více oslovovat nebudeme. Celé je to vždy jen o  rovnici nabídka/poptávka. Kapely se nabízí, já poptávám. Pokud neprotneme naše vize a požadavky, je na čase popřát si mnoho zdaru a  vykročit jiným směrem. Necítím k nikomu zášť, nemám potřebu ani nic dál řešit, prostě některé námluvy vyjdou, jiné ne. My jedeme dál a  oslovujeme další a další muzikanty, které bychom rádi viděli na našem pódiu.

Na Symbolicu jsem byl loni a  opravdu si užíval především přátelskou atmosféru, která zde panovala. Není to ovšem dáno tím, že se zde potkávají v podstatě souputníci, které spojuje nejen hudba, ale také jistá „norma chování“? Co vůbec soudíš o  dnešních mladších fanoušcích? Dokážeš se vcítit do jejich vidění scény?
Asi nedokážu. Je pravda, že „ti mladší“ nezažili onu dobu dávno minulou. Nebyli u zrodu, KDY i vystupující kapely jezdily na koncerty vlakem !!!!!!! Dříve nebyl Facebook, nebyly platformy s hudbou, vlastně nebyl internet vůbec. Koncert byl něco jako hromadný chat. Právě zde se potkávali lidé a povídali si. Vše bylo zpožděné. Byly jen klasické dopisy nebo telefonické hovory. NIC VÍC !!!!!! Nebyly mobily! Pokud se něco přihodilo, dozvěděl jsi se o tom až se zpožděním právě na některém tebou navštíveném koncertu. Lidé se seznamovali tak, že si byli někým představeni a podali si ruku. Ne tak, že se požádali na Facebooku o  přátelství. Neexistovala možnost, jak někoho okamžitě kontaktovat. Fanziny vycházely párkrát do roka, a byla to vlastně jediná možnost, jak se něco o scéně dozvědět. Myslím, že dnešní mladí fanoušci to mají těžké. Musí se naučit filtrovat obrovské množství informací. Musí se naučit odbourat tu anonymní schránku, za kterou jsou schování na internetu a naučit se komunikovat „face to face“. Nezávidím jim. Za sebe mohu říci, že jsem rád, že SYMBOLIC dokáže v lidech vyvolat ten pocit starých časů, kdy se lidé CHTĚLI bavit s lidmi a naslouchat jim. Jsme old school festival a snažíme se jím být ve všech směrech. Rád s lidmi promlouvám a snažím se tak činit i na pódiu – žádné informace na obrazovce vedle pódia. NIC TAKOVÉHO! Na SYMBOLICu se tohoto nedočkáte. Jsem zodpovědný za chod festivalu, a proto vždy raději vylezu na pódium a řeknu, co mám na srdci. Takto chceme provozovat a prezentovat náš festival.

Bereš ostatní festivaly jako konkurenci, nebo se příliš neohlížíš a jedeš si po své vlastní linii? Lze vůbec s ostatními promotéry rozebírat ideální termín festivalu, aby jste se vzájemně neobírali o fanoušky? Byl bys nějaké hlubší komunikaci nakloněn?
Je až překvapující, jak si dokážeme s některými domácími festivaly „sednout a rozmlouvat“. Opravdu! Samozřejmě nejsem na scéně nováček a  vlastně všechny ostatní české pořadatele dlouhé roky osobně znám. Ať už s DESPISE nebo se SECTESY jsem u nich hrál, nebo naopak oni u mě. Potkáváme se, pomáháme si (Hard And Heavy speciály toho budiž jasným důkazem). Samozřejmě že jsme si všichni navzájem konkurencí, ale ruku na srdce: jde toto vůbec dělat pro peníze? Vesměs všichni jsme „srdcaři“ a jen si plníme sny. V tomto ohledu mi jsou nejbližší kluci z CZECH DEATH FESTu a samozřejmě Čurby z OBSCENu, na kterém mu vlastně bez přestávky, už bezmála 15 let, hraji warm up diskotéky nebo uzavírám after párty. S Vláďou a jeho NICE TO EAT YOU festem máme dokonce společné letáky, abychom si mohli navzájem pomoci. V rádiu pak nemám problém zpropagovat GOTHOOM, ENTER THE ETERNAL FIRE FEST, INFERNAL či BRUTAL. Jak říkám, s  některými jsme si blíž, s některými je spolupráce chladnější, ale že by zde fungovalo něco jako konkurenční boj? To si nemyslím. S termíny je to pak složitější. Nejde jen o to domluvit se. Ono je to také o tom, kdy je možnost pronájmu prostor, kde se dané festivaly pořádají. Sledujeme se a snažíme si „nelézt do termínového zelí“, ale není to tak jednoduché. Prázdniny prostě mají (ať chceš nebo nechceš) omezený počet víkendů a ty se do nich musíš vejít. Stává se pak, že v jednom víkendu jsou třeba i tři menší festivaly, ale jinak to prostě udělat nelze. Může nás to mrzet sebevíc, ale tak to prostě je.

Už jsi dopředu avizoval, že Symbolic se třetím pokračováním rozloučil se Třemi Dvory. Už máš nějaké alternativy pro příští rok? Chtěl bys točit dál Symbolic kolem rodného Kolína, nebo to nakonec dopadne velkým stěhováním?
Tady to bohužel není o tom, co bych chtěl a co bych nechtěl, ale o tom, co bude a nebude možné. Dělat festival není jen o tom sehnat pár kapel a plácnout někam pódium. Věděli jsme moc dobře hned od začátku, do čeho jdeme. Samozřejmě že bychom rádi festival ponechali ve středních Čechách, ale dnes už víme, že to asi nebude možné – bohužel to tak je a  bohužel ani míra úsilí, kterou vynakládáme, na tom nic nezmění. Bohužel areál stále nemáme (ale nevzdáváme se a stále s většími či menšími úspěchy hledáme), a tak na povrch začíná vyplouvat nervozita. Na rok 2020 se nám totiž podařilo sehnat headlinera, který pro mě byl absolutně zásadní. Dalo by se možná říci, že američtí BRUTALITY jsou vlastně má úplně nejvysněnější kapela vůbec. K tomu do Čech poprvé zavítají švédští WOMBBATH, finští CONVULSE, navrch s „old school setem“, také máme domluvené DEMONICAL, HECATE ENTHRONED + dalších pár kapel, po kterých jsem toužil. Jenže zatím není flek, tedy není místo, kde festivalovou hlavu složit. A to mě plní velkým smutkem… Každopádně uděláme opravdu vše pro to, aby další ročník SYMBOLICu byl! I kdyby to mělo být na přechodném místě před naším dalším zakotvením.

ALL – R.U.M. zine