Jaký byl letošní ročník SYMBOLIC OPEN AIR FESTIVALU? Pravda, několik málo týdnů od této akce již uběhlo, ale s ohledem k tomuto rozhovoru… je to spíše dobře. Dejvy Krédl měl alespoň odstup od některých věcí, které podle mého soudu stály za rozbor. Stejně mě ale napadá… Co jsem v rámci scény právě s Dejvy ještě nerozpitval do šroubku? Dneska to bude ale hlavně o tom, co pořadatelská práce všechno obnáší. A že jsou některé kapelky opravdu „zlobivé“, na to můžete vzít jed!
Dejvy, na úvod možná nečekaná
otázka… 🙂 Jaký byl třetí ročník letošního Symbolicu? Jednalo se podle
tvého soudu o doposud nejlepší ročník? Co tě letos nejvíce potěšilo? A
je naopak něco, co tě zklamalo?
Jedním slovem fantastický. Opravdu! Nemám potřebu zde pokrytecky
vychvalovat něco, co by si pochvalu nezasloužilo. Samozřejmě bych byl
rád, aby to takto cítili i fanoušci, ovšem ptáš se mě na můj subjektivní
dojem. Ten je smíchán z pocitů nadšení, pokory, hrdosti, spokojenosti a
fanouškovského opojení. Podařilo se nám opět domluvit kapely, které se v
Čechách objevily maximálně jednou a k tomu přivézt i jména, která ještě
nikdo nikdy neviděl, a to vše navrch EXKLUZIVNĚ (na to jsme nejvíce
hrdí). ŽÁDNÉ stahování kapel z tour – NIC takového. MORTA SKULD opravdu
letěli ze Států JEN a POUZE kvůli jedinému vystoupení na SYMBOLICu a
stejné to bylo i v případě INTERMENT, GOD MACABRE, DEMILICH nebo
BENEDICTION. Co jsme avizovali, to jsme splnili! Na to jsem extrémně
hrdý. Nehodláme s Petřínem hazardovat se svými jmény, klademe si cíle,
které sice nejsou z nejmenších, přesto se jedná o cíle, o kterých víme,
že je dokážeme splnit. Nejde nám tedy apriori o výdělky, ale o POCIT. MY
SAMI jsme fanoušky těchto kapel, a chtěli jsme je vidět. Zažít je na
svých narozeninách je tak opojný pocit, že ho vlastně ani nedokážu
popsat. NIKDY jsem se o tomto ani neopovážil snít! A teď? Teď se ony sny
zhmotňují v realitu. Neskutečně sebedestruktivní realitu, která nás
nutí jít dál. I přes všechny ty strasti, které pořádání festivalu
obnáší. Potěšení tedy převažovalo nad zklamáními. Fanoušci, crew i
samotné kapely byly bezvadné… vše si krásně „sedlo“! A tak se mohlo
stát, že nálada celé ty čtyři dny byla nasycena jen metalem, přátelstvím
a lidskou sounáležitostí. Smekám před všemi, kteří ve mně tyto pocity
vyvolali. Budu z toho žít celou zimu!
Jaké ohlasy jsi na proběhnuvší ročník doposud zaznamenal? V jaké oblasti se Symbolic letos s určitostí vylepšil?
Nevím, zda mohu toto posoudit. Mezery samozřejmě stále máme a není jich
málo. Reakce jsou však vesměs kladné, některé až nekriticky vyvyšující!
Ale to víš, objevily se i výtky. Já je nevnímám, neb na danou
„problematiku“ mám opačný názor – jedná se vesměs o gastro a zvuk. Pro
obojí jsme udělali maximum a s obojím jsem byl nadmíru spokojen.
Každopádně se ale nikdy nezavděčíš všem. Voda pro některé bude stále
málo mokrá a sůl málo slaná, s tím nic neuděláš. Co se týče druhé části
tvé otázky, dle mého, se zlepšilo skoro vše. Na areálu jsme konečně
opravili celou střechu. Kuchyň jsme vybavili spoustou nových přístrojů,
poprvé se objevil venkovní bar s kafárnou. Před areálem jsme zřídili
chill out hospůdku, přibylo záchodů, sprchy jely skoro nonstop, bylo
karavanové městečko a konečně i pořádný světelný park na pódiu. Myslím,
že to není málo na to, že to byl ve své podstatě teprve druhý SYMBOLICký
ročník.
Zmínil jsi „festivalový zvuk“… Na toto téma jsme se spolu bavili nesčetněkrát. Máš slovo…
Jak jsme již uvedl v předešlé odpovědi, já byl nadmíru spokojen. Na
tomto jsme si dali extra záležet. Opravdu jsme na ničem nešetřili.
Pódium bylo opět dostatečně velké, světelný park konečně reprezentativní
a zvuk dle mého úžasný. Pracuje na něm několik lidí a za sebe mohu
říci, že jsem letos neslyšel „slabý zvuk“, byť jen u jedné jediné
kapely. Rozhodně si celý team, který pro fanoušky zvuk a světla
připravuje, ponecháme i na další ročníky.
Jak
sis festival užil coby aktivní muzikant? Ono hraní je jedna věc, ovšem
povinnosti spojené s organizací určitě z hlavy vytěsnit nelze.
Nelze. I když jsi na pódiu a soustředíš se na hraní, pořád ti někde v
hlavě běží myšlenky na to, „že je potřeba zavolat do pivovaru a
doobjednat na druhý den konkrétní množství piva, že jsem nechal pytle na
odpadky v kanclu a že o tom musím říct noční směně, která je po mě bude
chtít, aby mohla začít uklízet areál, že je potřeba v bakstage doplnit
bar a přerazit sud, který než jsem šel na pódium pomalu docházel + že
mám nápad, jak zlepšit backstage cattering na příští rok, že jsem
zapomněl říct Petřínovi, aby udělal večeře pódiovým technikům, že musíme
dát ke vstupu prázdné bedny od pečiva, aby si je mohl ráno odvézt
pekař, co přiveze nové, že vůbec netuším, kam se sakra ztratila míchátka
do kafe, že nám chlazení ve venkovním baru úplně nechladí tak, jak bych
si představoval a že jsem před areálem cestou do sprch potkal u cesty
poházené pet lahve, které je potřeba dát do tříděného odpadu, že je
potřeba noční směně nechat u baru klíče od sprch, ať je nehledáme, až se
budeme chtít všichni po tom, co většina návštěvníků ulehne, v klidu
osprchovat, že jsem u merche zapomněl nechat dvě fixky na podpisovku
dnešních hlavních kapel, že to páté světlo v řadě na střeše svítí nějak
míň a že je potřeba říci elektrikáři, ať se na to jde podívat, či že
koutkem oka z pódia vidím, jak někdo jde do vody, tak doufám, že ho vidí
i security, kteří mají na starosti bezpečnost lidí v areálu.“ JE TO
ŠÍLENÉ, ale takhle to prostě je. Navrch coby SECTESY jsme se i letos na
festivalu objevili 2x. Všichni měli problém s tím hrát první, tak jsem
si řekl: „A proč bych coby jeden z pořadatelů nemohl VŠEM kapelám
předskočit, zamést jim pódium a ukázat, že ač majitel, tak nemám problém
s tím hrát ve středu odpoledne, jako startovací support!“ Bylo to fajn,
ale je pravda, že hraní na SYMBOLICu si neužívám tak, jako hraní
kdekoli jinde, kde figuruji jen coby muzikant.
Jak
moc těžké bylo sestavování letošního line-upu? Mohl bys definovat klíč,
dle kterého jste postupovali? Kolik příznivců letos Symbolic
navštívilo?
Ani nebylo. Idea SYMBOLIC festu je jasná a díky ní víme, co chceme a co
už ne. Hranice mého zájmu jsou lemovány pouze a jen mým vkusem. Jiný
klíč pro výběr kapel neexistuje. Celý SYMBOLIC jsou mé a Petřínovy
narozeniny. Výběr kapel je čistě v mé režii. Na SYMBOLICu tak nikdy
nebude hrát kapela, kterou „neschválím“! A z toho důvodu si můžeme za
line-upem hrdě stát. Neděláme festival pro slávu, nepodbízíme se, ani
nebereme kapely, ze kterých bychom „mohli něco mít“. NIC takového!
SYMBOLIC je oslava toho, co bychom chtěli vidět a slyšet! Vždy to tak
bude! Vím, že tím eliminujeme úspěch (jak je v širokém měřítku vnímán),
ale to nám je tak nějak úplně jedno.
Jednání s kapelami, jejich
organizačními týmy a následné setkání na festu… Je to pro tebe vždycky
tak trochu „hádanka“ spojená s tím, jak se dotyční budou chovat? Nebo
máš odhad na pohodové lidi a dokážeš většinu person odhadnout?
Přiznám se, že jsem se chtěl vyvarovat podobné otázce, protože téma
„chování kapel“ je bohužel tak trochu rozčarování, a to nejen pro mě,
ale pro celý SYMBOLICký team, který s kapelami přichází do styku. Vše je
o lidech a vždy vše o lidech bude. Hulvát zůstane hulvátem, stejně jako
slušně vychovaný člověk vždy pozdraví a poděkuje. Naštěstí se v
metalové komunitě nenachází mnoho těch, co bych na našem festu
„nechtěl“. Mým cílem bylo kapelám zajistit maximální možnou podporu,
tzn. chci, aby se kapely na našem pódiu cítily tak, jak bych se tam
chtěl cítit já sám. Asi jsem se nesetkal s názorem, že bychom v tomto
směru dělali něco špatně, ovšem mrzí mě chování některých menších kapel,
které na velkém pódiu doznávají dojmu, že ONY jsou ty hvězdy, na které
přišli všichni fanoušci a my se tak k nim musíme chovat. Tohle u mě
nikdy neobstojí. Nerozlišuji kapely podle velikosti, každá prosba je
splněna, pokud je podána slušnou formou, hodnou dospělého jedince. Pokud
se ale ptáš na naše headlinery (a že jsme jich za ty dva roky měli už
dost), všichni do jednoho byli až extrémně slušní. Ono je to také dáno
věkem. Naši headlineři už dávno nejsou nevycválanými výrostky a jsou si
moc dobře vědomi svého postavení, takže si opravdu nemusí už nic
dokazovat a hrát si na něco, co nejsou.
Když tedy nesnášíš manýry
některých „rádoby hvězd“, je např. tohle jedno z kriterií, díky kterému
některé skupiny na Symbolicu nikdy nevystoupí? I kdyby se ti třeba
jejich hudba sebevíc líbila?
Absolutní pravda! Převážně se tedy zatím jedná jen o konkrétní domácí
kapely. Tyto spolky mají STOPKu (i kdyby za nimi stála největší
„tlačenka“ vůbec)! Ovšem není to jen o domácích kapelách. Bohužel,
jednání i některých potencionálních headlinerů mě ujistilo v tom, že
tyto kapely již nikdy více oslovovat nebudeme. Celé je to vždy jen o
rovnici nabídka/poptávka. Kapely se nabízí, já poptávám. Pokud
neprotneme naše vize a požadavky, je na čase popřát si mnoho zdaru a
vykročit jiným směrem. Necítím k nikomu zášť, nemám potřebu ani nic dál
řešit, prostě některé námluvy vyjdou, jiné ne. My jedeme dál a
oslovujeme další a další muzikanty, které bychom rádi viděli na našem
pódiu.
Na Symbolicu jsem byl loni a
opravdu si užíval především přátelskou atmosféru, která zde panovala.
Není to ovšem dáno tím, že se zde potkávají v podstatě souputníci, které
spojuje nejen hudba, ale také jistá „norma chování“? Co vůbec soudíš o
dnešních mladších fanoušcích? Dokážeš se vcítit do jejich vidění scény?
Asi nedokážu. Je pravda, že „ti mladší“ nezažili onu dobu dávno minulou.
Nebyli u zrodu, KDY i vystupující kapely jezdily na koncerty vlakem
!!!!!!! Dříve nebyl Facebook, nebyly platformy s hudbou, vlastně nebyl
internet vůbec. Koncert byl něco jako hromadný chat. Právě zde se
potkávali lidé a povídali si. Vše bylo zpožděné. Byly jen klasické
dopisy nebo telefonické hovory. NIC VÍC !!!!!! Nebyly mobily! Pokud se
něco přihodilo, dozvěděl jsi se o tom až se zpožděním právě na některém
tebou navštíveném koncertu. Lidé se seznamovali tak, že si byli někým
představeni a podali si ruku. Ne tak, že se požádali na Facebooku o
přátelství. Neexistovala možnost, jak někoho okamžitě kontaktovat.
Fanziny vycházely párkrát do roka, a byla to vlastně jediná možnost, jak
se něco o scéně dozvědět. Myslím, že dnešní mladí fanoušci to mají
těžké. Musí se naučit filtrovat obrovské množství informací. Musí se
naučit odbourat tu anonymní schránku, za kterou jsou schování na
internetu a naučit se komunikovat „face to face“. Nezávidím jim. Za sebe
mohu říci, že jsem rád, že SYMBOLIC dokáže v lidech vyvolat ten pocit
starých časů, kdy se lidé CHTĚLI bavit s lidmi a naslouchat jim. Jsme
old school festival a snažíme se jím být ve všech směrech. Rád s lidmi
promlouvám a snažím se tak činit i na pódiu – žádné informace na
obrazovce vedle pódia. NIC TAKOVÉHO! Na SYMBOLICu se tohoto nedočkáte.
Jsem zodpovědný za chod festivalu, a proto vždy raději vylezu na pódium a
řeknu, co mám na srdci. Takto chceme provozovat a prezentovat náš
festival.
Bereš
ostatní festivaly jako konkurenci, nebo se příliš neohlížíš a jedeš si
po své vlastní linii? Lze vůbec s ostatními promotéry rozebírat ideální
termín festivalu, aby jste se vzájemně neobírali o fanoušky? Byl bys
nějaké hlubší komunikaci nakloněn?
Je až překvapující, jak si dokážeme s některými domácími festivaly
„sednout a rozmlouvat“. Opravdu! Samozřejmě nejsem na scéně nováček a
vlastně všechny ostatní české pořadatele dlouhé roky osobně znám. Ať už s
DESPISE nebo se SECTESY jsem u nich hrál, nebo naopak oni u mě.
Potkáváme se, pomáháme si (Hard And Heavy speciály toho budiž jasným
důkazem). Samozřejmě že jsme si všichni navzájem konkurencí, ale ruku na
srdce: jde toto vůbec dělat pro peníze? Vesměs všichni jsme „srdcaři“ a
jen si plníme sny. V tomto ohledu mi jsou nejbližší kluci z CZECH DEATH
FESTu a samozřejmě Čurby z OBSCENu, na kterém mu vlastně bez přestávky,
už bezmála 15 let, hraji warm up diskotéky nebo uzavírám after párty. S
Vláďou a jeho NICE TO EAT YOU festem máme dokonce společné letáky,
abychom si mohli navzájem pomoci. V rádiu pak nemám problém zpropagovat
GOTHOOM, ENTER THE ETERNAL FIRE FEST, INFERNAL či BRUTAL. Jak říkám, s
některými jsme si blíž, s některými je spolupráce chladnější, ale že by
zde fungovalo něco jako konkurenční boj? To si nemyslím. S termíny je to
pak složitější. Nejde jen o to domluvit se. Ono je to také o tom, kdy
je možnost pronájmu prostor, kde se dané festivaly pořádají. Sledujeme
se a snažíme si „nelézt do termínového zelí“, ale není to tak
jednoduché. Prázdniny prostě mají (ať chceš nebo nechceš) omezený počet
víkendů a ty se do nich musíš vejít. Stává se pak, že v jednom víkendu
jsou třeba i tři menší festivaly, ale jinak to prostě udělat nelze. Může
nás to mrzet sebevíc, ale tak to prostě je.
Už jsi dopředu avizoval, že
Symbolic se třetím pokračováním rozloučil se Třemi Dvory. Už máš nějaké
alternativy pro příští rok? Chtěl bys točit dál Symbolic kolem rodného
Kolína, nebo to nakonec dopadne velkým stěhováním?
Tady to bohužel není o tom, co bych chtěl a co bych nechtěl, ale o tom,
co bude a nebude možné. Dělat festival není jen o tom sehnat pár kapel a
plácnout někam pódium. Věděli jsme moc dobře hned od začátku, do čeho
jdeme. Samozřejmě že bychom rádi festival ponechali ve středních
Čechách, ale dnes už víme, že to asi nebude možné – bohužel to tak je a
bohužel ani míra úsilí, kterou vynakládáme, na tom nic nezmění. Bohužel
areál stále nemáme (ale nevzdáváme se a stále s většími či menšími
úspěchy hledáme), a tak na povrch začíná vyplouvat nervozita. Na rok
2020 se nám totiž podařilo sehnat headlinera, který pro mě byl absolutně
zásadní. Dalo by se možná říci, že američtí BRUTALITY jsou vlastně má
úplně nejvysněnější kapela vůbec. K tomu do Čech poprvé zavítají švédští
WOMBBATH, finští CONVULSE, navrch s „old school setem“, také máme
domluvené DEMONICAL, HECATE ENTHRONED + dalších pár kapel, po kterých
jsem toužil. Jenže zatím není flek, tedy není místo, kde festivalovou
hlavu složit. A to mě plní velkým smutkem… Každopádně uděláme opravdu
vše pro to, aby další ročník SYMBOLICu byl! I kdyby to mělo být na
přechodném místě před naším dalším zakotvením.
ALL – R.U.M. zine
